VÝZNAMNÝ DAR OBECNÍMU MUZEU

V polovině listopadu již podruhé navštívili obecní muzeum v Borech pan Josef Vít s paní Mireille a pan Vladimír Rybár. Pan Vít totiž muzeu daroval 11 barevných fotografií řezů turmalínů - skorylů o velikosti A4.

A také několik skutečných řezů krystalů turmalínů, ze kterých byly velké fotografie pořízeny. Pan Rybár je Velkého Meziříčí naše muzeum už navštívil a také nám věnoval krásný mineralogický vzorek do naší sbírky. Ale o panu Vítovi jsme věděli jen to, že žije v Německu. Proto jsme ho poprosili o odpověď na několik otázek pro návštěvníky muzea a čtenáře Borského zpravodaje.

Curriculum vitae pana Víta.  Narodil jsem se 8.1.1941 v Martinicích.
Po gymnasiu jsem studoval ČVUT Praha, od r. 1968 žiji v Německu, 12 roků jsem pracoval ve firmě PTW vývojová kancelář (měřící přístroje radioaktivního záření), 13 roků jsem provozoval vlastní firmu na vývoj a konstrukci elektronických přístrojů a 13 roků na Universita Freiburg, geologický ústav. Od r. 2002 jsem  rád v důchodu, protože mám spoustu jiných osobních zájmů, kterým jsem se během mého pracovního života nemohl věnovat.

 Jak vznikla myšlenka na tyto fotografie

ČSSR jsem opustil v srpnu 1968. Do ČSR jsem přijel po 24 letech - v roce 1992. Místní sběratelé vyprávěli o nálezech krystalů křemene, záhněd a černých turmalínů. U turmalínů obdivovali jejich lesk, rýhování, ukončení, rozmanitost jejich tvarů . . . Dotazy k jejich vnitřní stavbě však nemohli zodpovědět. Při mé přišti návstěvě jsem přivezl knihu "Fastination Turmalin"kterou napsal P. Rustemayer. Žasli nad zonální stavbu skorylu z Brasílie, Madagaskaru, Namibie, Pákistanu atd. Něco takového v  turmalínech Vysočiny považovali za nemožné. Nakonec jsem se se sběrateli dohodl, že mi zprostředkují skoryly, které pro ně nebudou ztrátou. Pro účely fotografování stačí skoryly polámané, pluhem porušené atd. Tak se u mně začaly scházet vzorky z Vídně, Borů, Cyrilova ale i z Netína, Bobrůvky, Rousměrova, Skleného, Pikárce, Bohdalova, Rožné, Krásněvsi. Při diskusi nad výsledky padla věta: "Tahle práce by ale neměla skončit u tebe v šupleti!"

 Co na fotografiích můžeme vidět? Vidíte na nich celý život krystalu. Počátek, mládí, dospívání až do posledního okamžiku jejich růstu. Vidíte třeba poruchy v růstu krystalu, vidíte jedince, kteří byli přelomeni, vidíte, že se lom krystalu zahojil či k dalšímu vývoji nedošlo.  Jindy vidíte, že se krystal začal rozleptávat, rozpouštět a že se pak vyvíjel zcela jinak. Nebo třeba jak několik malých krystalů v průběhu dospívání srostlo a v dalším vývoji existovaly jako jediný krystal. Každý barevný odstín je důkazem, že se na jeho vývoji podílely jiné iony a když ty první  byly spotřebovány, došlo ke stavbě z ionů druhých, třetích atd. K výraznému zbarvení totiž stačí jen malé množství látky způsobující ono typické zbarvení.

Jak se připraví podklad pro fotografii? Vidíme, že řezy jsou provedeny na krystalech turmalínů třeba o velikosti kolem 1 cm i menší a nevypadají nijak půvabně. Proto je velmi překvapivé, jaké jsou z nich krásné fotografie plné jasných barev všech druhů a odstínů. Až je uvidí návštěvníci muzea, budou určitě také překvapeni!

Krystal po rozříznutí  je nutné brousit tak dlouho, až začne být výbrus dostatečně průhledný. V tom okamžiku dosáhne výbrus maximální "barevnosti" a maximálního kontrastu. Při dalším broušení výbrus rychle ztrácí barvu. Tloušťka výbrusů u skorylů z Vysočiny se pohybuje kolem 4 - 6 setin milimetru. Dal jsem Vám ukázky, které dokumentují postup práce. Toto je hotový leštěný výbrus, toto je výbrus, který se rozlomil na 4 kusy. Abych výbrus mohl fotografovat, je zakrytý sklíčkem 0,15 mm tlustým. Tady zase je 6 krátkých sloupků skorylu nalepených na skle 26 x 39 mm. Jako další krok by následovalo seříznutí skorylu, aby zůstaly na sklíčku krystaly ve výšce 0,3 - 0,5 mm. Ty jsou stále ještě moc tlusté a naprosto neprůhledné. Ten přebytek se musí zbrousit na 0,04 - 0,06 mm. Pak následuje leštění a potom můžeme přistoupit k fotografování.

 Jak jste se k této zajímavé činnosti dostal? Během mé činnosti v geologickém institutu Univerzity Freiburk jsem začal v roce 1996 dělat geologům petrografické zbrusy. Potřebovali je pro diplomové a doktorské práce nebo pro výzkum. Po 6 letech jsem nechtěně začal s přednáškami pro naše studenty v oboru "preparativní metody v geologii." To trvalo 13 semestrů.

 Za krásný a velkorysý dar dárcům poděkovali starosta a místostarostka obce. Významným způsobem se díky jemu rozšířila expozice minerálů obecního muzea. Dar přispěje k lepšímu pochopení přírodních procesů, které se odehrávaly v dávné minulosti v místě, kde žijeme. Při předvánoční akci 1.12. 2013 se fotografie setkaly s velkým zájmem návštěvníků muzea.