Tábor MOP 2011

 

6. srpen byl pro nás všechny táborníky velkým dnem. Poprvé jsme se totiž vydali na jiné tábořiště, než na jaké jsme byli DVANÁCT LET zvyklí. Tolik let nám dělal hostitele Pavlov. V 13:30  jsme autobusem odjeli ke Strážku. Měli jsme všichni sice strach, jak to tam vlastně bude vypadat, v čem budeme spát, kde se budeme koupat, kde budeme hrát hry...

        Po nějaké té chvíli se ukázalo, že naše obavy byly úplně zbytečné. Vedle tábořiště tekla řeka (vůbec nám při dešti její zvedající se hladina nedělala starosti - hlídky holt měly o starost víc), přes ni vedla lávka a za lávkou cesta do kopce, kterou jsme později každé ráno absolvovali se dvěma kárami, abychom měli co jíst. Kolem cesty se rozprostírala menší louka s menšími kopřivami (nedělalo nám ale žádný problém je zlikvidovat během chvilky za pomoci pádel, baseballových pálek a vysazených dveří) a větší pole s černou pšenicí (avšak tu jsme ani do her ani do jídelníčku nezakomponovali - dávali jsme přednost mouce bílé a z obchodu).

Velikým potěšením pro nás byla krásná, světlá kuchyně s jídelnou, sprcha (ve které, když jsme se snažili a zatopili si, tekla i teplá voda - někdy až moc), čtyři stany, jež nám sloužily jako nemocnice, sklad nemocnice, sklad všeho možného a spíše i nemožného a sklad jednoho nejmenovaného člena - Obelixe. Nejkrásnější věcí, na kterou jsme se těšili nejvíce, bylo však osm TEE-PEE, v kterých jsme všichni spali. Do toho nejmenšího jsme ubytovali (přímo úměrně) dva nejmenší kluky. My ostatní jsme se po větších počtech „nasáčkovali" do těch velkých.

Kdo si ale myslí, že v nich bydleli jen lidé, se hodně mýlí... Všem nám dělaly společnost myši, které se dobrovolně postaraly o úklid (ten však přestaly zvládat, když nastoupila demoliční četa Káťa a Mira s. r. o.), slimáci, kteří nám každé ráno bezkonkurenčně naleštili podlahu a spacáky, komáři zpívající každý večer ukolébavku. A nakonec pavouci a brouci - lepší mazlíky do spacáku bychom asi také jen těžko hledali. Jedinou větší starost nám ovšem dělali divočáci, kterými se to v okolí jen hemžilo. Ale v rámci naší etapové hry Asterix a Obelix jsme si s nimi vždy hravě poradili a ne jednou je měli na jídelníčku. Vypadá to možná jako horor, ale tohle všechno byla ještě procházka Rajskou zahradou...

Poslední den (den před odjezdem) se v naší „Galské vesnici" přemnožili Trifidi, zabijácké rostliny živící se lidským masem. Museli jsme před nimi tudíž uniknout na ostrov, kde se na nás nemohli dostat. V praxi to vypadalo tak, že jsme se zavázanýma očima museli jít do toho největšího kopce, jaký jsme měli k dispozici, tím největším šáším a kopřivami jaké existují, přebrodit řeku, kde ne málo lidí vymáchalo boty a nakonec stále se zavázanýma očima zapálit oheň. Nedá se říct, že bychom si tuto hru nějak užívali, přesto když se řekne tábor 2011, tak si asi všichni vzpomeneme na již jednou zmíněné i třeba dvoumetrové kopřivy, divočáky, kopce a TRIFIDY. Nezapomenutelné jako vždy. SUPEEER!!!     Jitka Filipová