Misie

Heslo misií (o. Marek Dunda)
Heslem misií je: „K misiím se připojím, dobro v sobě probudím!" Některé děti znají toto heslo dokonce jako písničku. Vystihuje podstatu misií. Myslí se tím probudit v sobě dobro a nechat je, aby ovládalo všechna naše rozhodnutí a činy. Někdo by mohl namítnout, že je dost dobrý a že mu toho není zapotřebí. Mys­lím si však, že každý z nás tuší, kde by mohlo jeho ,,lepší já" ještě zvítě­zit. Často jsme už v jakýchsi vyjetých kolejích a sami sobě i jiným namlou­váme, že takoví jsme a už to lepší být nemůže. A přesto sami tušíme, že je možné být milejší na nejbližší, slušnější k těm, kdo sami nemají sílu být vůči nám lepší.

Někdo možná čeká na příležitost, kdy se vzdá něja­kého zlozvyku nebo začne dělat něco dobrého, ale stále to odkládá. Jiný možná tuší, že by měl udělat nějaký krok blíž k Pánu Bohu, ale říká si: „Až přijde vhodný čas." A právě misie jsou dobou, kdy misionáři prosí všechny, aby v sobě probudili dobro, které mají v srdci, a připojili se k tomuto základnímu úmyslu misií.Asi nepůjde všechno hned. Ale chceme poprosit všechny čtenáře tohoto zpravodaje a všechny obyvatele farnosti Bory a Netín, aby se nad tím zamysleli, dobro v sobě probudili a už ho ne­nechali usnout.
Doufám, že si nikdo nebude vysvětlovat můj článeček tak, že v této farnosti žijí lidé, v nichž dobro pouze spí. Vím, že to tak není. Avšak každý z nás máme v sobě ještě rezervy. Zvu všechny lidi dobré vůle, aby si toto heslo misií nejen přečetli, ale uvedli ho trvale do svého života. K misiím se připojím, dobro v sobě probudím!

Žehnání domů (o. Nik Richter)
K misiím patří i žehnání domů a bytů. O co jde? Před misiemi, a to 3. a 4. března, kněží navštíví jednotlivé domácnosti a nabídnou požehnání. Pomodlí se žehnací modlitbu za všechny, kdo přebývají v tom domě (bytě). Žehnání znamená vyprošování dobra. Následuje pokropení svěcenou vodou. Dále předá potvrzení o žehnání domu. Je vhodné, aby se žehnací modlitby zúčastnili všichni, kdo jsou zrovna doma. V duchu se připojí k modlitbě kněze. Prosí se v ní, aby všichni zde žijící získali požehnání ke konání dobra a překonávali všechno, co je rozděluje a vede ke zlému. Je možné se společně pomodlit základní modlitbu křesťanů Otče náš (není to však nutné a nemusí se bát ani ti, kdo tuto modlitbu úplně neznají).
Křesťané věří, že kněžské požehnání trvale ovlivňuje prostředí a ty, kterým bylo požehnáno: mají větší sílu rozhodovat se pro dobro a vytrvat v něm a snadněji překonávají zlo. Pokud se někdo v požehnaném domě modlí, zvyšuje se účinnost požehnání.

Lidové misie (o. Petr Bulvas)
které proběhnou v Borech po 72 letech (v Netíně po 65), budou velkou příležitostí něco mimořádného zažít, něčím dobrým se obohatit. Přijměte v těchto několika slovech vysvětlení i povzbuzení k lidovým misiím. Co nás čeká a co můžeme pro misie udělat?

Dát čas
Když říkáme: čas je drahý, zlatem se proplatit nedá, nemluvíme o minulosti ani o budoucnu, ale o přítomném okamžiku. O tom, co můžeme udělat teď. Lidové misie nám chtějí pomoci najít to podstatné. Oddělit to důležité od toho, co mi život zanáší balastem. Udělej si čas na to nejdůležitější - na Pána - a On ti dá čas na všechno potřebné.

Ochotu k obnově
Žádný pokus změnit svůj život k lepšímu, ani když vyšel naprázdno, není marný a zbytečný, pokud je upřímný. Bůh pamatuje na každého a jeho milost bude jednoho dne úměrná tomu, kolikrát jsme sebrali odvahu začínat znovu, jako kdyby sto zklamání nic neznamenalo.

Věř, že lidové misie nabízejí možnost obnovit život. Možnost udělat změnu, která ti pomůže lépe žít.

Ztišení a naslouchání
Hlavní příčina neshod a všech neporozumění mezi lidmi je v tom, že se nesnažíme poctivě naslouchat druhému, pochopit ho. Málo mlčíme v pravý čas. Na tomto příkladu si můžeme uvědomit duchovní rozměr mlčení. Tak, jak mluvíme s lidmi, stejným způsobem mluvíme s Bohem. Jestli chceme pochopit Boží plány s naším životem, Boží svět, ve kterém žijeme, měli bychom Mu naslouchat.

Lidové misie nám nabízejí možnost mlčet a naslouchat Bohu.

Prostor k modlitbě

Modlitba nám dává uprostřed cizoty a nepohodlí našeho života pocit bezpečí, pocit, že jsme pochopeni a přijati Bohem. Co mám v modlitbě Bohu říct? Všechno, co se mi namane. Mám dát slovo svému životu, takovému, jaký je konkrétně. Mohu vyprávět Bohu o setkáních s lidmi, o tom, co mě právě zaměstnává, o hněvu a zklamání, o radostech a krásných zážitcích, o úzkostech a starostech a o své naději.

O lidových misiích můžeme říct Bohu i to, co zatím leží hluboko ukryto v nás, a zažít tak vědomí přijetí od Boha a Jeho pochopení. Volám stále znovu: chvála Pánu Bohu.

Zamířit k cíli - humorně i vážně o smyslu lidových misií

"Dědečku, zajdi do obchodu a kup tam rohlíky a mléko," říká babička a podává mu peněženku se slovy: "Nezapomeň, že máš koupit dvě věci - rohlíky a mléko!" Za půl hodiny se dědeček vrací a v ruce třímá kartáček na zuby. Ba­bička se zlobí, jak je zapomnět­livý: "Vždyť jsem ti říkala, že máš koupit dvě věci. Jak to, žes nekoupil taky zubní pastu?"

Nechci se tímto vtipem dotknout žádného ze starších ani z mladších lidí, kteří trpí nemocí, při níž sice nic nebolí, ale člověk se mnoho nachodí. I já sám zapo­mínám... Čím větší shon, tím víc se zapomíná. A protože se kolem nás spěchá stále usilovněji, nedivím se té hrozné zapomnětli­vosti i v nejdůležitějších věcech. Lidé zapomenou, kam vlastně jdou. Nemají čas myslet na to, zda má život nějaký cíl. Jsou jako ty děti, které se po cestě do školky zastaví u každého kvítečku, a maminka je musí pořád pohánět, aby tam vůbec došly. Je proto potřeba si stále připomínat, kam že máme dojít, kde že je náš životní cíl, abychom se nenechali zlákat krásou květin na cestě nebo dokonce reklamních panelů podél ní a neztroskotali u nich.

Je potřeba si stále připomínat, že široké a pohodlné cesty vedou k cíli, který Pán Ježíš nazývá záhubou. Je potřeba udělat něco proti té hrozné životní skleróze. Když se zapomene na cíl života, ztratí se i jeho smysl, nezná se pak ani jeho cena. Až příliš se to podobá tomu, co tak často vidíme a sledujeme kolem sebe.

Prakticky se to projevuje tím, že rodiče zapomenou, jak při křtu svých dětí slibovali křesťanskou výchovu. Manželé zapomenou na svou první lásku i na to, jak slibovali, že spolu ponesou všechno dobré i zlé a při prvních nesnázích mají chuť jít tou pohodlnější cestou. Mladí zapome­nou na to, k čemu je vedli rodiče, někdy dokonce úplně zapomenou, že by jim měli vrátit jejich péči. Lidé zapomenou na kostel, na přikázání, na své svědomí, na svou lidskost.

Jednou z možností, v katolické církvi osvědčených, jsou lidové mi­sie. Do farnosti jsou posláni kazatelé (latinské slovo missio znamená česky poslání) aby všem připomněli právě smysl a cíl jejich života a cenu, kterou mají před Bohem. Jak pěkně říká otec Marek Dunda, který je už vedl na více místech: „Misie jsou na to, abychom se všichni přiblížili k Bohu. Ti, kteří Ho znají, aby Ho poznali ještě více a ti, kteří jsou zatím daleko, aby po nich byli aspoň o trochu blíž." Proto jsou misie příležitostí pro každého. Prosím všechny, kterým záleží na misiích, aby se za jejich úspěch modlili.

Lidové misie byly v Netíně naposledy od 21/3 do 28/3 1943 a vedli je kněží z řádu Redemptoristů, kteří přijeli v roce 1946 je obnovit během třídenního soustředění (triduum). V Borech byly naposled v roce 1935 a vedli je kněží z řádu Salvatoriánů. V obou farnostech budou lidové misie společně od 9. do 16. března 2008 a povedou je kněží a jejich spolupracovníci a spolupracovnice z FATYMU (FArního TÝMu) ve Vranově nad Dyjí.

P. Jan Peňáz, děkan velkomeziříčský

Fotografie pana Josefa Kvapila z roku 1947 a 1950