Tepláčky pro onkoláčky 3.3.

Začnu trochu ze široka. Na podzim jsem se v jihlavské nemocnici seznámila s paní Jitkou Fickovou, která je jedna z „dobrotet" v Jihlavě a ve svém volném čase se věnuje dobrovolnické činnosti. Když se mi koncem ledna zobrazil na facebooku její příspěvek k projektu „Tepláčky pro onkoláčky", říkala jsem si, že jim doma určitě nějaké tepláčky našiju a pošlu. Jak jsem o tom ale přemýšlela víc a víc, zrodil se mně v hlavě nápad zkusit do této akce zapojit přes RC Mraveniště i ostatní maminky. To už do jejího začátku zbývaly pouze 3 týdny. Říkala jsem si, že pokud by se nám podařilo ušít třeba 30 kusů tepláčků, byla by to super pomoc. Nakonec jich budeme odesílat víc než 300, ale to už předbíhám.
Během těch přípravných 3 týdnů jsme se domluvili s panem ředitelem naší školy a Marcelou Kotačkovou, vedoucí prodejny Jednoty že v ZŠ, MŠ a v prodejně budou sběrná místa, kam mohou lidé nové tepláčky příp. materiál na ušití věnovat. Oslovila jsem různé e-shopy prodávající úplet a teplákovinu skrz na skrz celou Českou republikou a také velkomeziříčské a žďárské galanterie. Vlna solidarity, která se kolem této akce strhla, byla nevídaná. Během několika dnů, jak se informace šířily Facebookem i celým internetem, se mi začali ozývat firmy i jednotlivci s tím, že je akce nadchla a chtěli by věnovat materiál na samotnou výrobu. Nabídka pomoci byla různorodá od zbytků z domácího šití až po několikametrovou metráž. Sponzorský dar věnovali také dvě žďárské galanterie (Galanterie Elegance - OC Convent a také Petra Nováková, která má galanterii na pěší zóně). Od paní, která má na Facebooku skupinku Tam Tami, ve které prodává právě úplety, přišlo nejen několik metrů látky, ale také dva andělíčci z korálků, které chtěla, abych předala tříletému Kubíkovi, patronovi naší borské akce, který se léčí s leukemií, a on aby jednoho z nich věnoval někomu z dalších nemocných dětí. Ve zprávě mi napsala, že když ona jednou bojovala o život, právě takového anděla dostala, boj vyhrála a od té doby věří, že věnovaní andílci mají takovou moc.
Jedno odpoledne mně také zavolala zástupkyně firmy Látky Mráz, že by chtěli věnovat neuvěřitelných 30 metrů látky. Hned jsem si spočetla, že by z takového množství bylo možné vyrobit asi 100 kusů tepláčků. Za dva dny mně od této firmy přišel email, že pan Mráz (majitel firmy) se rozhodl věnovat tento úplet v BIO kvalitě! Celková výše jejich daru měla tedy hodnotu více než 9000,- korun. V tu chvíli mně bylo jasné, že bude potřeba přesvědčit pro tuto akci širokou, borskou veřejnost, abychom to celé zvládli. Naštěstí nebylo žádného přesvědčování třeba. Postupně se k akci začali hlásit nejen moji nejbližší a přátelé, ale i kamarádi kamarádů, které jsem nikdy před tím neviděla.
Ti, kteří se nemohli zúčastnit šití tepláčků osobně, posílali peníze na nákup dalšího materiálu. Celkem na akci tito lidé přispěli 3.900,- korun. Za 3 tisíce jsem dokoupila gumy, náplety, náhradní jehly, křídy a další nezbytné doplňky a potřeby. Za zbylých 900,- korun dokoupím po domluvě s  organizátory buď další materiál na šití pro jihlavské dobrovolníky, nebo přímo hotové tepláčky, protože jsem tyto finance obdržela až v den samotného šití.
To se konalo v pátek 3.3. odpoledne v klubovně Mladých ochránců přírody v budově bývalé MŠ. (Holky, vedoucí MOP - tisíceré díky za vstřícnost!) Sešlo se neuvěřitelných 37 dobrovolníků nejen z Borů a jeho nejbližšího okolí, ale také například z Bohdalova, Žďáru nad Sázavou, Zahrádky, Velké Bíteše a Brna. Přicházeli postupně, tak jak to komu vyšlo, ale všichni se okamžitě zapojovali s obrovským nasazením do práce. Rozděleni do různých skupinek překreslovali střihy, stříhali látky, rozměřovali náplety a gumy a takto zkompletovaný polotovar předávali švadlenkám, které tepláčky šily na celkem čtrnáctiti šicích strojích. Celá akce trvala 11 hodin, končili jsme v půl druhé ráno s neuvěřitelným číslem - 192 ušitých tepláčků a legínek. Dalších 38 jich zůstalo nesešitých, ale kompletně připravených. O ty se hned druhý den ráno přihlásila další dobrovolnice, která se nemohla pátečního šití zúčastnit. Během tohoto odpoledne, večera a noci se nám podařilo zpracovat veškerý věnovaný a zakoupený materiál, tedy asi 70 metrů úpletů a teplákovin.
Po celou dobu se o všechny perfektně staral Pavel Vávra se skupinou mladých hasiček. Dobrovolníky občerstvoval čajem, kávou a všemi těmi dobrotami, které se zde sešly. Holky pak třídily a rovnaly ušité a také věnované tepláčky (celkem dalších 89 kusů) podle velikostí.
Během večera vznikl mimoděk další projekt. Ač se střihačky snažily využít místo na látce na sto procent, někdy se prostě stalo, že musely střihnout tak, že jim odpadl větší prostřih. Jedna účastnice ale nelenila a navrhla, že bychom v takovémto setkávání mohli pokračovat a ze vzniklých zbytků vytvořit čepičky do porodnice pro předčasně narozené děti. Také jsme se shodli, že menší zbytky látek bychom věnovali dětem do místní školky na další tvoření (je jich mimochodem celá igelitka). Využilo by se tak tedy celých 70 metrů látek.
Jak se postupně hromadily hotové výrobky, začala se naplno ukazovat kreativita střihačů. Díky velkému barevnému spektru nápletů a nádherným vzorům látek vznikal jeden originál krásnější než druhý. Nezbývá tedy než si přát, aby hotové tepláčky udělaly dětem radost a alespoň na chvíli jim prozářily jejich náročné životní období.
V nejbližší době budou všechny tepláčky předány organizátorům projektu v Jihlavě, ti je roztřídí a předají ve všech nemocnicích v ČR, kde je dětské onkologické oddělení, přímo dětem. Tepláčky pak budou majetkem dětí (resp. rodičů) ne nemocnic. Děti tedy nebudou muset chodit s razítkem např. „Nemocnice Motol" na zadečku. Toto se lékařce právě Motolské nemocnice líbilo na tomto projektu nejvíc. Tepláčky rozvezou do všech osmi nemocnic další dobrovolníci a předání by pak mělo symbolicky proběhnout na všech místech ve stejný den a snad i ve stejnou hodinu.
Byl to opravdu mimořádný den se spoustou mimořádných okamžiků, nejvíce si na celé akci ale cením toho, že se jí zúčastnili lidé všech věkových skupin od čtyřleté holčičky, přes školačky, svobodné holky, maminky až po babičky. S naprosto čistým svědomím mohu tedy říci, že v tu chvíli opravdu všichni táhli za jeden provaz. Tímto bych všem chtěla moc poděkovat za obětavost, nadšení a píli, které do výroby tepláčků věnovali a za opravdu mimořádný zážitek. Ještě jednou VELKÉ DÍKY. PS: Sejdeme se zase za měsíc při výrobě čepiček!
Lucie Večeřová Foto: B. Zikmundová a B. Křížová