Příběh jednoho náhrobku

Před hřbitovem v HB ležel zrušený pomník, asi jste si ho také v době dušičkové všimli. Náhoda tomu chtěla, že noví majitelé hrobu nás upozornili na to, komu ten náhrobek patřil. A nám se v nejstarší školní kronice, vedené od roku 1897 podařilo vypátrat tento zápis:

Antonín Střecha (*29.8.1857 - + 2.4.1896),

nadučitel v Horních Borech

Vypsáno z místní školní kroniky, založené roku 1987.

Od září 1895 působil na obecné škole dvoutřídní v Horních Borech jako nadučitel Antonín Střecha. Narodil se 29. srpna 1857 v Horních Borech na Moravě, otec jeho byl tu správcem školy. Odbyv čtyři třídy reálného gymnasia v Třebíči a ústav učitelský v Brně od r. 1875/6-1878/9 nabyl dne 26. července 1879 v Brně vysvědčení dospělosti a stal se podučitelem ve Velké Byteši na Moravě od 1. září 1879. Připravovav se pilně ke zkoušce způsobilosti, podrobil se jí a nabyl v Brně dne 3. listopadu 1881 vysvědčení způsobilosti. Od 24. září 1883 působil jako správce školy v Ořechově na Moravě až do 1. srpna 1889, kdy jmenován byl správcem školy v Hor. Heřmanicích na Mor. Od 21. dubna 1892 působil jako spráce školy ve Vel.  Oslavici, načež  jmenován byl nadučitelem v  Hor. Borech. Nebylo mu však popřáno dlouho se těšiti ze svého povýšení.

Ani nemohl začíti vyučovati. Sotva do svého nového působiště se nastěhoval, onemocněl. Musil ho tedy zastupovati Karel Kotík, podučitel z Osové Bytyšky. Uzdraviv se poněkud, nastoupil úřad svůj a počal dnem 1. listopadu 1895 vyučovati. Avšak tato horlivost jeho, jež nedala mu, aby se úplně zotavil a tak jako zdravý kapitán pevně a jistě loď svou říditi mohl, byla mu osudnou.

V pátek, dne 6. března 1896 po službách božích o ½ 9 ráno vstoupiv do budovy školní raněn byl tak silnou mrtvicí, že celou hodinu ležel bez vědomí, načež konečně byl vzkřísen. Avšak od té doby již více nepovstal, trativ vždy víc a více paměť, až konečně dne 2. dubna 1896 Bůh se nad ubohým slitoval a k sobě na věčnosť jej povolal. Ráno kol. 2. hodiny vypustil šlechetnou duši svou. Byl pracovníkem pilným a vzorným, povahy milé, následkem čehož nejen od svých představených ctěn, ale i svými spoluobčany vážen a kolegy milován byl, což dosvědčuje velké účastenství o jeho pohřbu, kde občané i druhové jeho počtem 30 s velebným duchovenstvem důstojným pánem P. Jos. Kolencem, farářem v místě, P. Vlad. Stallerem, farářem v Uhřinově, P. Tyrayem, katechetou v Ivančicích (bratrem manželky nebožtíka) a P. Tom. Ráblem, kaplanem z Vel. Meziříčí, na poslední jeho pouť ho doprovodili. Budiž mu země lehká!

A tak díky ochotným obyvatelům obce, tento náhrobek už neleží před hřbitovem,  už je opřený o márnici a v nejbližší době mu nalezneme důstojné místo, jaké mu náleží.